Ekosystémy měst budoucnosti

Zóny získávání jídla

Víte co jsou to zóny získávání jídla? Do jaké zóny si pro potraviny chodíte nejčastěji vy?

Jak přežít v budoucnosti? V nových ekosystémech měst! (text pro časopis PRO města a obce)

Dvě třetiny obyvatel této planety budou v roce 2050 žít ve městech. Jak dosáhnout toho, aby zůstala nadále příjemným prostředím a fungovala i lidská společenství? Aby se nerozmáhala gentrifikace, zahlcení dopravou, nesnižovala se kvalita životního prostředí nebo nedocházelo k rozmachu satelitů? Možnosti nabízí známý americký biolog a guru regenerativního přístupu k přírodě i městskému prostředí Toby Hemenway ve své zásadní knize Ekosystémy měst budoucnosti. Psáno pro časopis PRO města a obce.

Recenze knihy Ekosystémy měst budoucnosti od autorky a permakulturní designérky Aleny Gajduškové

Město. Při vyslovení tohoto slova se nám vybaví především hluk, prach, smog, lidé, automobily, beton. Šeď a špína, nedostatek zeleně. Zdálo by se, že ve městech se žije za trest, opak je však pravdou, v posledních dvou stoletích je urbanizace čili růst lidské populace, která žije v sídlech s více než 5 000 obyvateli, na vzestupu. V roce 1800 žila ve městech pouhá tři procenta světové populace, v roce 2010 už to bylo padesát a půl procenta. To znamená, že od roku 2010 městská populace tvoří více než polovinu všech obyvatel na Zemi.

Recenze Jiřího G. Růžičky pro Radio 1 a A2

Během koronakrize na našem knižním trhu nenápadně přibylo nakladatelství Walden Press, které má ve svém jméně název zásadního díla Henryho Davida Thoreaua a čtenářům nabízí knihy, jež se nějak váží k ekologii. Samy jsou pak vytištěny na klimaticky neutrálním materiálu, který vznikl z recyklátů a upcyklátů, takže ekologicky citlivému čtenáři nabízejí počtení bez špatného pocitu, kolik kvůli knize muselo padnout stromů.

Jedním z prvních počinů nakladatelství je kniha Tobyho Hemenwaye Ekosystémy měst budoucnosti a autor se v ní zabývá možnostmi uplatnění permakulturních principů na udržitelnější život ve městě. Sám se původně pokusil žít udržitelně na americkém venkově, brzy ale zjistil, že skromější život na venkově je – pokud jde o emise CO2 – horší, než život v bytovém domě ve městě. Mluvíme tady samozřejmě o Spojených státech, kde jsou vzdálenosti chápány v jiném měřítku než u nás. Ze samoty, kde se Hemenway se svou ženou usídlil bylo nutné absolvovat dlouhé cesty za nákupy autem, i vytápění domu bylo poměrně náročné. Oproti tomu ve městě si autor chodí nakoupit pěšky a vytápění jednoho bytu je úspornější než celého domu, v němž stejně většinu času nikdo není.