Dvě třetiny obyvatel této planety budou v roce 2050 žít ve městech. Jak dosáhnout toho, aby zůstala nadále příjemným prostředím a fungovala i lidská společenství? Aby se nerozmáhala gentrifikace, zahlcení dopravou, nesnižovala se kvalita životního prostředí nebo nedocházelo k rozmachu satelitů? Možnosti nabízí známý americký biolog a guru regenerativního přístupu k přírodě i městskému prostředí Toby Hemenway ve své zásadní knize Ekosystémy měst budoucnosti. Psáno pro časopis PRO města a obce.

Regenerativní neboli obnovující. Toto slovo proniká do našeho slovníku stále častěji. Ať už ve vztahu k zemědělství usilujícímu o absorpci oxidu uhličitého v půdě, městskému zahradničení nebo k mezilidským či sousedským vazbám. Zastánci tohoto proudu, jenž se z alternativy stává mohutným proudem po celém světě napříč obory, hledají inspiraci v přírodě. Ve vztazích mezi rostlinnými a živočišnými druhy, životu pod zemí nebo hierarchii a spolupráci v různých biologických prostředích.

Nenásilná změna k lepšímu

Toby Hemenway do povědomí českého publika pronikl svou knihou Zahrada Gaii. Také díky ní se spolu se zmíněným pojmem regenerace i v našich podmínkách začal skloňovat termín permakultura. Jde o aplikovanou ekologii: design, který využívá zákonitosti fungování přírodních ekosystémů.

Ve svém posledním díle Ekosystémy měst budoucnosti Hemenway soustředí pozornost na města a život v nich. Vyvrací tím rozšířený mýtus, že regenerativní přístup permakultury lze využít jen na zahradách nebo farmách. Omyl.

Na téměř 400 stranách knihy autor naznačuje cesty, jak nenásilně posunout městskou společnost do udržitelnější roviny. „Jeho způsob je velmi sympatický tím, že nám nic nenařizuje, nepočítá procenta, o kolik máme snížit spotřebu energie, kolik kilometrů ročně smíme cestovat. Radí, jak si ze své obce nebo svého města udělat příjemnější místo k životu, aniž se při budování lepšího prostředí vyčerpáme natolik, že už nebudeme mít sílu si užít výsledků své práce,“ popisuje Jiří Dlouhý ze Společnost pro trvale udržitelný život, který Ekosystémy měst budoucnosti opatřil úvodním slovem.

Dokladem řečeného je, že Toby Hemenway nad – v Česku sílící – ekologické zahradničení ve městech nadřazuje to, jak si stavíme příbytky, využíváme vodu a energie, jak se cítíme v bezpečí, jak se rozhodujeme a řešíme problémy, pomáháme si navzájem… Zkrátka, jak (spolu) žijeme.

Pozitivní příklady táhnou

Na všechny aspekty života ve městech (i obcích) pohlíží z několika úhlů. Právě trpělivé pozorování je jedním z hlavních principů permakultury. Pojmenovává, analyzuje a na četných příkladech dokládá provázanost řady zdánlivě nesourodých prvků: podnikatelské a ekonomické sítě, komunity a obytné čtvrti se svými vztahy, právní a společenské vazby a spousta dalších flexibilních systémů schopných reagovat na změny.

Hemenway podrobně rozebírá klíčové stránky života ve městech: hospodaření s vodou, odpady, stále akutnější (komunitní či lokální) energetiku, dopravu, obživu, parky nebo zahrady… Činí tak s důrazem na pojmy, jež rezonují i u nás na komunální úrovni: samoregulace, zpětné vazby, samoorganizace nebo odolnost systému.

Pro všechny předestřené výzvy hledá (a nachází) řešení, která jsou nejen nejekologičtější, ale zároveň nejvíce smysluplná i pro lidi-obyvatele měst. Cítíte ten rozdíl mezi USA, kde Toby Hemenway prožil celý život, a českou realitou, v niž jde často o opačné, neslučitelné názorové póly?

A právě v tom tkví další nezměrný přínos Ekosystému měst budoucnosti: kniha přináší řadu konkrétních příkladů úspěšných projektů, aktivit nebo realizací, kde „ekologie“ je synonymem pro prosperitu lidského společenství.

Člověk a příroda. Proti, nebo spolu

Nejen v Praze a mnoha dalších městech a obcích sílí i v komunální politice místní hnutí. Také tradiční strany, jak se ostatně ukáže už příští rok, vnímají ve svých programech konkrétní potřeby komunit – třeba na úrovni jedné ulice nebo jinak spojené komunity. Nejen ve spojení s opravou chodníku nebo kanalizace, ale především mezilidských vztahů. Ty, jak Hemenway ukazuje na četných příkladech, stmeluje zájem o kvalitu života ve městě či obci. Zkrátka, životní prostředí. V tomto slovním spojení dochází k vyrušení umělé bariéry mezi přírodou a lidským společenstvím (civilizací) a navrací člověka-občana zpět do přírodního (eko)systému. A je úplně jedno, zda jde o úspěšného majitele akciové společnosti, vědkyně, řemeslníka nebo maminku na mateřské dovolené.

„Co potřebujeme, je jiný typ myšlení, které bere do úvahy nejrůznější možnosti a propojení společenského a přírodního ve městě, je dostatečně citlivé a proměnlivé, aby bylo možné jej uplatňovat na nejrůznější problémy a na rozličných úrovních: od konkrétních míst, přes sousedství až po velké, třeba i celoměstské celky. V tomto představují Ekosystémy měst budoucnosti zajímavou a důležitou inspiraci. Hlavně proto, že s ohledem na probíhající a zesilující environmentální krizi je důležité si bytostné a nerozpojitelné propojení města a přírody uvědomit, zbavit se zjednodušujících představ o městě a přírodě v něm a začít k městu přistupovat jako k organickému sociálně-přírodnímu celku, kde příroda hraje nezastupitelnou úlohu a nabývá nejrůznějších podob,“ shrnuje trefně sociolog Petr Gibas autorův přínos v doslovu knihy.

To nejzajímavější se děje na okraji

Kniha pamatuje na ty, kdo města obce vedou, ale i obyvatele městských struktur. Jak už bylo naznačeno, společným jmenovatelem všech těchto skupin je proměna pohledu na město či jakoukoliv obytnou zónu. Jak? Opět paralelně k procesům v přírodě.

Matematici, ekologové, ekonomové a plánovači si, jak píše Toby Hemenway, začali všímat podobnosti mezi komplexními systémy, jakými jsou počasí, lesy, trhy či města. Některé z těchto komplexních systémů se dokázaly adaptovat na změny podmínek a učit se – což je velmi aktuální s ohledem na změnu či nevyzpytatelnost klimatu nebo pronikaní „smart“ prvků do struktury měst. Jiné systémy, jako počasí, nikoli.

První typ systémů dostal název komplexní adaptivní systémy, což je pojem v knize hojně využívaný. Výzkumníci brzy dospěli k závěru, že aby se systém dokázal učit, adaptovat a vyvíjet, musí mít určité rysy:

  1. Skládá se z autonomních prvků
  2. Tyto prvky vzájemně interagují podle určitých (často jednoduchých) pravidel.
  3. Tyto nové vzorce chování jsou příkladem emergence (vynořování), kdy se objeví nové vlastnosti, které se nedají předpovědět tak, že bychom studovali jednotlivé části systému izolovaně.
  4. Jednotlivé prvky reagují na změny svého prostředí zpětnou vazbou. Pociťují některé účinky svých akcí, což jim dovoluje adaptaci a učení.
  5. Komplexní adaptivní systémy obvykle mají schopnost homeostáze, což je samoregulace, kdy se systém „vyladí“ do určitých stavů, kterým dává přednost před jinými, méně stabilními.
  6. Tyto systémy se udržují v bohaté oblasti naplněné možnostmi, v půli cesty mezi dokonalým řádem a pořádkem a naprostou nahodilostí, kterou autoři zabývající se komplexností nazývají okrajem chaosu.

Život a další komplexní adaptivní systémy se vylaďují na produktivní a kreativní oblast mezi mrazivým řádem a bublající náhodností na hranici chaosu, a v této oblasti vzkvétají. Zdravá města budou fungovat stejně, soudí Hemenway.

I v Česku to jde

Přijde vám to abstraktní? Zkuste principy, rozvíjené v Ekosystémech měst budoucnosti, které vždy začínají trpělivým pozorováním, vztáhnout i na pro vás palčivá témata. Jsou to neblahé vlivy dopravy? Brownfieldy či vybydlené zóny? Chřadnutí malých obchůdků? Nezájem lidí o kulturu? Nedostatek lékařů nebo plíživá gentrifikace vyhánějící seniory a méně majetné z částí města? Anebo zkrátka nezájem a neaktivita občanů?

Na všechny tyto otázky, a mnohem více, Toby Hemenway nabízí odpovědi. Inspiraci a řešení. Mění pohled na plánování, správu a život ve městech. Úspěšným nalezením společného vzorce uvažování a jazyka pro zdánlivě nesourodé skupiny občanů lze Ekosystémy měst označit za převratné. Buďme si jisti, že permakulturní design i v Česku velice rychle překoná ploty zahrad a usedlostí a zabydlí se v ateliérech urbanistů, architektů, městských úředníků, volených zástupců a, především, mezi samotnými obyvateli měst a obcí.

Kniha je psána velmi přátelsky, srozumitelně, nabízí množství konkrétních situací i inspirací. Jak upozorňují autoři předmluvy i doslovu, je třeba vnímat rozdíl ve fungování měst v USA a v Česku. Proto se česká redakce knihy rozhodla překlad, který obstarala guru permakultury u nás Eva Hauserová, doplnit o řadu komentářů, vysvětlivek nebo odkazů na další informační zdroje.

Knihu pak doplňují fotografie tří stěžejních realizací oživení veřejných prostranství v ČR, které finančně podpořila Nadace Proměny Karla Komárka. Jejich příběhy dokládají, že změna, propisující se pozitivně do života měst i mezilidských vztahů, je možná i u nás.

Šetrnost

Najdete zde knihy udržitelné a k přírodě vstřícné. Tématy. Výrobou. Poselstvím.

Dostupnost

Veškeré vydané knihy máme skladem. Sami vám je zabalíme a v co nejkratším čase vyšleme na cestu k vám.

Zákaznická podpora

Udržitelně se stavíme i k pracovní době. Jsme tu pro vás ve dne na telefonu, emailu, Facebooku nebo Instagramu. V noci odpočíváme. 

Partnerství

Jsou vám témata BioBooks.cz blízká? Máte námět na knihu? Chcete zde prodávat svou publikaci? Pořádáte seminář? Kontaktujte nás. Jsme otevření spolupráci!